Chvilka čtení pro každého

Nedávno jsem byl na krčním oddělení v Praze. Tak dlouho jsem se jako u lékaře už nepobavil. Po telefonu jsem se předem zeptat, zda-li má teď volno a mohu přijet. Odpovědel, že klidně mohu, že tam sice někdo čeká, ale než přijedu to vymete.
Podle jeho slovníku jsem poznal, že mě čeká zajímavý zážitek. Doktor podivín tam opravdu už nikoho neměl a šel jsem dál.

Než se na můj krk podíval, 10 minut o něčem povídal. O pomerančích, že ananas je vrah dutiny ústní, že vysokoškoláci se nikde neuplatní, že ho zdravotnictví neživí a že programuje v linuxu. Upozornil jsem ho, že spěchám a kdy začne. "Pane, vy jste na mě moc hrrr..to na mě nesmíte takto spěchat.".

Jeho lékařské stanovisko po prohlídce úst znělo "No, máte to tam nějak jeté.". Zeptatl se mě, jestli beru nějaké prášky. Řekl jsem, že v současné době žádné prášky neužívám. Zajímalo ho jestli jsem někdy bral nějaké prášky. Pokud prý rád beru nějaké prášky, tam mi něco předepíše. Vůbec jsem nechápal.

Každopádně mi předepsal recept na kloktadlo a požadoval 30 korun za návštěvu. Mezitím mi ukázal Julínkovu 30 korunovou papírovou bankovku, což mě dost pobavilo. Otevřel šuplík, který měl plný drobných. Řekl jsem mu, že to tam má jako v trafice a rozloučil jsem se.

V lékárně mě čekalo další překvapení. Bylo mi řečeno, že buď si vezmu kloktadlo na předpis a nebo bez předpisu. Doporučila mi si to vzít bez předpisu, protože to tak stojí asi o 40 korun méně. Opět jsem nepochopil náš systém zdravotnictví.

Závěrem snad jenom dodám, že návštěvou lékaře jsem se nic nedozvěděl a koupit si kloktadlo mě napadlo už před návštěvou lékaře, takže jsem mohl ušetřit čas i těch 30 korun. U lékaře už mě zase pár let neuvidí. Léčit se budu sám.

zpět